Termín konání: 12.-20. listopadu 2012
Místa konání: Mavrovo, Struga
Účastníci: Simona Holičová, Eva Harťanská
Program a akce: Program Mládež v Akci, akce 4.3. tréninkový kurz
Report z projektu:
Cestovat do Makedonie vlakem bylo opravdu špatné rozhodnutí. Čtyřiadvacetihodinová cesta byla vyčerpávající a nekonečná. Když jsme potom konečně dorazily na vlakové nádraží ve Skopje, čekala nás ještě hodinová jízda autobusem až do samého srdce přírodního parku Mavrovo. Ale musím i přesto říct, že všechno to únavné cestování stálo rozhodně za to…
Hotel byl krásný. Přímo z balkónu našeho pokoje jsme měly nádherný výhled na kouzelnou makedonskou krajinu – obrovské jezero obklopené zalesněnými kopci. Bylo to, jako bychom nechaly celou civilizaci za námi a ocitly se na tichém a poklidném místě, v člověkem téměř nedotčené přírodě. První den byl volnější, protože účastníci teprve postupně přijížděli a všichni jsme byli znaveni z cestování. Hned další den jsme ale začali s „ice-breakingy“ a „teambuildingy“ – a stačilo nám pouze pár těchto nápaditých her, abychom se lépe poznali a začal se z nás stávat skvělý kolektiv.
Třetího dne, jsme se přesunuli do jiného města – do Strugy. I tam jsme bydleli hned na břehu (snad ještě gigantičtějšího) jezera. Ubytování a jídlo tam bylo skvělé. Navíc jsme to do centra s obchůdky a kavárnami neměli dál než takových 5-10 minut. Toho naši organizátoři využili a my tak mohli strávit tři úžasné večery v centru Strugy – v soukromém klubu, v restauraci s tradičními makedonskými pokrmy a na závěr znovu do klubů!
Během našeho pobytu jsme také navštívili mnoho zajímavých míst – ať už se jednalo o tradiční vesničku Vevcani, velkolepé kostely a mešity, či Ohrid, jedno z největších tamějších měst. V Ohridu jsme strávili celý den a mohli jsme si tak prohlédnout všechny jeho historické památky a krásy. S klidným svědomím tak můžu říct, že už chápu, proč byl Ohrid zařazen do listu UNESCO.
Rána jsme trávili „energizery“ a workshopy. Po velmi chutných obědech jsme se pak vydávali navštívit různé organizace a nebo jsme zůstávali v konferenční místnosti a věnovali se prezentacím o našich organizacích a možnostech, které nám nabízí. Na závěr projektu jsme využili všechny naše teoreticky nabyté znalosti i v praxi. Ve skupinách jsme si vyzkoušeli jaké to je, vytvářet úplně nové projekty. Bylo nám řečeno, že až se tyto naše návrhy projektů dokončí, mohly by být i jednoho dne zrealizovány. A právě to by snad pro nás mohla být příležitost, znovu se setkat s těmi skvělými lidmi, se kterými jsme zažily 9 dní, na které nikdy nezapomeneme…
Eva Harťanská
