ERASMUS+, Klíčová akce 1: tréninkový kurz
Časový rozvrh tohoto tréninkového kurzu:
- Tréninkový kurz: 22.—31. květen 2024, Sanilles, Lleida, Katalánsko, Španělsko
- Zorganizování místních aktivit (v ČR): v termínu od června do 1. června do konce července.
Český tým: 3 účastníci (ve věku 18+).
Přečtete si info-pack.
Hostitelská organizace: Associació A fil de vent
Report z projektu:
Projektové aktivity pro nás začaly již dva týdny před odjezdem, a to v online skupině, kde jsme sdíleli naše aktuální životní výzvy, hudbu, která nás ovlivňuje, a tím se celý proces odstartoval. Já jsem si jel pro další sílu a inspiraci pro práci s lidmi právě v oblastech, na které byl projekt zaměřený, čas čistě pro sebe a sebezkušenost.
Do Španělska jsem přiletěl den před začátkem projektu, ubytoval se v barcelonském hostelu nedaleko Vítězného oblouku. Tam jsem se zapojil do komunitní večeře a seznámení s dalšími batůžkáři z celého světa. V noci jsem se došel podívat na chrám Sagrada Familia a užil si místo bez záplavy turistů. Další den jsem ráno sedl na vlak a dojel se vykoupat na prázdné pláže v Badaloně. Odpoledne jsem si vyzvedl batoh v hostelu a spěchal na autobus do Pyrenejí. S dalšími účastníky projektu jsem se seznámil až v cíli – Martinet, odkud jsme došli za zhruba půl hodiny do Sanilles, hotelu s překrásným výhledem na zasněžené skalnaté hory na protější straně údolí. Na toto panoráma se dalo koukat neustále, nikdy se neomrzelo a měnilo se pouze s proměnami počasí. Hotel v Sanilles je postarší třípatrová budova s dalšími přidruženými objekty, s historickým duchem, a také venkovním bazénem, který permanentně dopouští místní termální pramen, takže má voda stále příjemnou teplotu. Hotel byl zprvu prochladlý, to se ale v průběhu prvních dnů změnilo. Po celou dobu projektu jsme měli k dispozici vynikající různorodé veganské jídlo, kterému vévodily bohaté snídaně. Potom co jsme se postupně seznámili s dalšími účastníky projektu z několika zemí (Polsko, Maďarsko, Španělsko, Portugalsko, Litva, Francie, Itálie, Řecko, ale i Libanon), ujasnily se provozně organizační věci, začal samotný projekt.
Každé ráno jsme začínali mýtickým příběhem, který uváděl jednu z fází na Cestě hrdinky – konceptu osobnostní transformace, který je oproti známější Cestě hrdiny zaměřený více na vyvažování mužské a ženské energie. Pravidelně jsme se více nořili skrze mindfulness techniky do svého nitra a pomocí otázek vztahujících se k našim životům si dělali svojí vnitřní inventuru – co je pro nás důležité a čeho je naopak potřeba se zbavit, kam dál směřovat, atp. Tyto otázky jsme potom probírali v různých dvojicích během krátkých procházek po okolí, nebo ve společném kruhu sdílení. Překvapilo mě, jak byl první večerní kruh silný, kolik emocí vyšlo tak rychle ven, jaký náboj skupina chytila velice brzy. Značná část organizačních věcí (psaní reportů a fotodokumentace, pomoc v kuchyni, úklid společných prostor, starost o kávu, tvorba společné písně, atp.) byla rozdělená mezi trojčlenné podskupiny, den po dni jsme se v nich prostřídali. Druhý den jsme zakončovali společnou ceremonií zaměřenou na usazení našich cílů souvisejících s projektem, ale i naším dalším životem. Velice zajímavý byl rituál zaměřený na propojení s našimi předky v mužské a ženské linii a vysílání vzkazů v obou směrech do budoucnosti, a to v propojení s elementy – voda, země, oheň, vzduch. Nutno podotknout, že nejbližší okolí hotelu je plné místní nespoutané přírody, jejíž skladba pro mě byla doposud nepoznaná. Spojení s ní bylo velice důležité i pro naše vnitřní hlubší probouzení. Jedno odpoledne jsme se každý vydali na pouť po vlastní ose různými směry a strávili každý o samotě několik hodin – v duchu další fáze Cesty. Pracovali jsme se svými sny, neverbálním vyjadřování emocí skrze pohyb, tanec, reflexí našeho dosavadního vývoje skrze transformace rolí v průběhu života, atp. Aktivity dvou dní jsme si jako účastníci organizovali sami, a ačkoliv nebyl proces vytváření skupinového konsensu snadný, nakonec to dobře dopadlo, a ukázalo se, kdo je schopný leader a dokáže skupinu tímto procesem provést. Tyto dva dny byly velice zajímavé a nejrůznějších aktivit se dělo opravdu hodně a kdyby bylo víc času, mohlo jich být klidně dvakrát tolik (aquaterapie, arteterapie, psychosomatic experience, permakultura, bodypainting, bodyperformance, atd.). Skupinová dynamika byla rozpumpovaná na plné obrátky a nedalo se být při nejlepší vůli všude, všechno stihnout. Postupně se prohlubovala osobní blízkost a přátelství mezi námi, a jak bylo pravidelně slyšet hodně radosti a smíchu, tak se občas při citlivých tématech objevovaly i slzy, srdce byly víc a víc otevřená, ale v bezpečí, kde si to mohly dovolit. Samotného mě velice potěšilo, když na můj rituál se silovým zvířetem dorazil velký počet přátel a mohl jsem je seznámit s touto technikou. Pomocí bubnování jsem je uvedl do neobvyklé reality a umožnil jim setkání s jejich silovým zvířetem. Zážitky ze změněného vnímání jsme poté sdíleli, integrovali a u těch, jejichž proces nebyl dostatečně dokončený, jsme vše dotáhli skrze individuální řízenou imaginaci. Nejprve skupinová řízená imaginace, ale i individuální imaginace v angličtině pro mě bylo velkou výzvou, kterou jsem si náležitě užíval, a k jejímuž zvládnutí mi pomohla kniha, kterou jsem cestou autobusem do Pyrenejí dočetl – Katatymně imaginativní psychoterapie. Za tuto synchronicitu jsem byl nesmírně vděčný, protože jedním z mých osobních výstupů z projektu bylo i potvrzení mého dalšího profesního zaměření. Jak jsem byl nadšený, když jsem se s touto technikou poprvé setkal během manažerského výcviku před pár lety, nyní jsem si mohl zápal pro tento druh práce ve prospěch člověka více než jen potvrdit. Zpětné vazby byly velmi pozitivní, což mě neskutečně potěšilo. Rovněž jsem si silně uvědomil mojí hlubokou potřebu nového průvodce/mentora v mém dalším osobnostně/profesním růstu.
Poslední den-dva projektu jsme postupně uzavírali. Již jsme byli značně znavení, protože duševní práce, kterou jsme na sobě udělali, byla občas poměrně náročná, a tím o to cennější. Shrnuli jsme své osobní výstupy, dali zpětné vazby organizátorům i lektorům, rituálně se rozloučili s okolní přírodou, naposledy se sešli v kruhu a posdíleli. Musím také zmínit, že toto byl můj šestý E+ projekt a zatímco na těch předchozích byly večery téměř vždy velmi bujaré, tady byly v duchu projektu o to klidnější, na celkovém zážitku to nic neubralo, naopak. Jsem opět bohatší o zážitek z nového místa, setkání se zajímavými lidmi z různých koutů, společné zážitky a metody práce, a hlavně o vlastní aktualizované sebeuvědomění, podporu v osobnostním růstu.
V Barceloně jsem ještě všechno spláchl v moři, vrátil se na místa autonomní komunity, kde jsem trávil dvě léta před více než dvaceti lety, naposledy si sesumíroval své výstupy a vyrazil na letiště. Bylo to silné, a bylo to potřeba. Díky!
Lukáš W.
