ERASMUS+, Klíčová akce 1: výměna mládeže
Místo konání: Braga, Portugalsko
Termín konání: 29. červenec—7. srpen 2024
Český tým: 4 účastníci (ve věku 18—30 let) + 1 group leader (ve věku 18+)
Přečtete si info-pack.
Hostitelská organizace: Synergia Braga
Report z projektu:
Pijete pravou rukou? Po návštěvě Portugalska už nebudete. Říkanku mão direita é penalty (pravá ruka, nebo trest – volně přeloženo jako ‚vypij, co máš v pravačce, nebo si nás nepřej‘) se s oblibou naučili účastnici projektu ze Španělska, Itálie, Rumunska, Česka, Maďarska, ale také Ázerbájdžánu. Hlasy Evropanů se spojovaly v jeden a dokreslovaly tak název celého projektu, Voices of Europe.
Hlavním cílem tohoto projektu, pořádaném ve městě Braga, byla edukace ohledně evropského projektu Youth Goals. Ten si klade za cíl v jedenácti bodech zmapovat témata, jimiž se zabývají mladí Evropané, a navrhnout jejich řešení. Zároveň tak motivuje mladé občany, aby byli politicky aktivní, a nabízí jim vyslechnutí skrze různé konzultace a kulaté stoly. O českou lokalizaci této inciativy se zasluhuje Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy skrze Národní pracovní skupinu pro strukturovaný dialog s mládeží. Akce a nabídky této české pobočky lze jednoduše na internetu vyhledat pod heslem „strukturovaný dialog“.
Jako na každé Erasmus+ výměně mládeže jsme celou dobu projektu nevědomky plnili a osvojovali osm kompetencí Youth Passu, který vždy na konci projektu účastníci dostanou. Jsou to kompetence jako učení se cizího jazyku, prosazování vlastních myšlenek v něm, poznávání vlastních potřeb pro učení, zohledňování kulturního kontextu druhé osoby nebo práce s digitálními nástroji.
Při přednáškách, které byly povětšinou mířeny na sociální otázky, jsem nabýval dojmu, že formální výuka ustupovala neformální. Tedy, že povídání jedince před plátnem s prezentací bylo vystřídáno například dělením účastníků do skupinek, které měly samy přijít s řešením, nebo hraním skupinových her plných prostoru pro sebereflexi. Nejvíce komplexní aktivitou, která měla také zajistit prezentovaný výstup projektu, bylo hledání mladých lidí na ulicích Bragy. S dobrovolníky jsme natočili krátké rozhovory podle vymyšlených otázek zaměřených na zmiňované Youth Goals. Nahrávky jsme následně upravovali do videí, podcastů a ke konci projektu si je společně promítnuli na velké televizi.
Tuto změnu jsem vítal, ale osobně stále vnímám největší sílu Erasmus+ projektů v informálním vzdělávání, tedy takovém, které se děje mimo stanovený program, s partou sdílejících lidí. K tomu mimo jiné sloužil i kulturní večer, kde každý tým představil něco z kuchyně a reálií své země. K tomu se většinou váže i národní hudba a tance. Řekl bych, že v tomto během projektu dominovala španělská produkce.
Když vám o své zemi a kultuře vypráví člověk, jenž hovoří z vlastní zkušenosti a popisuje témata, která jsou mu osobně blízká nebo jsou pro něj emočně citlivá, vnímáte následně důležitost jeho kultury nepopsatelně intenzivněji, než když se o vypravěčově zemi učíte ve škole nebo na internetu. Zároveň mu chcete předat svou zkušenost, svůj pohled na svět, který jste se naučili a přijali. To vyžaduje zamyšlení a zasazení vlastní země do širšího kontextu, které vede k uvědomění, že s ostatními státy koexistujeme a navzájem se obohacujeme. Jinými slovy učením se o cizích zemích jsem se také silně naučil o zemi vlastní, o jejích silných i slabých stránkách. Dále o tom, jak je náš národ vnímán okolními a zda je tento pohled ospravedlněný – to může vést až k zamyšlení nad vlastními soudy o cizích etnicích a jejich přehodnocení. To je samozřejmě moje zkušenost a prožitek, ale věřím, že stojí za sdílení a u mnohých se setká s pochopením.
Za zmínku také stojí těch pár dojmů, kterých jsem v karafiátovém Portugalsku nabyl. Nejdříve rozhodně kuchyně, v níž jsem si oblíbil využití tresky, bacalhau, na mnoho způsobů. Pochopil jsem, že termín bacalhau lze chápat asi jako kebab, nebo v české kuchyni knedlík – zkrátka něco jako součást složitějšího pokrmu, zároveň pokrm samostatný a s nejasnou prototypickou podobou, neboť existuje spousta variant. Bacalhau mne ale také zarazil v supermarketech, respektive přerazil přes nos: nasolené tresky lze cítit ihned po vkročení do budovy.
Další pochutinou mi byla „francouzinka“, nebo „malá Francouzka“, portugalsky francesinha. Tato kalorická bomba nabízí vrstvu masa ukrytou ve vrstvách dalšího masa a toustového chleba. Je to tedy původně sendvič. Přes něj ještě nesmí chybět rozteklý sýr a vejce, především ale speciální omáčka z papriček a piva. K tomuto zločinu proti dietě jsem zkusil portugalské pivo, které i můj, na piva mlsný, jazýček s chutí přijal a oči zarazilo, když spatřily orosené dno sklenice a následně po vzduchu lapající kostku ledu. S Portem se také samozřejmě pojí portské víno, které můžete v maloobchodě koupit za necelých padesát korun.
Nechci ale ukřivdit neposkytnutím prostoru městům, která jsme během projektu navštívili. Projekt se pořádal v Braze, což bylo krásné a čisté menší město, obklopené dechberoucí přírodou a ožívající především díky vysokoškolským studentům a brazilským přistěhovalcům. Za zmínku rozhodně stojí UNESCO památka Bom Jesus de Monte, což je katolické poutní místo s několika kostely a nádhernou barokní architekturou. Porto pak bylo znásobením krás, které Braga nabízela. Impozantní pohled nabízí železniční a pěší most Doma Luíse I. přes řeku Douro. Historické centrum je postavené na kopcích, takže z mostu, pojícího tyto kopce, vidíte nádherné vodní údolí ztrácející se v enormním Atlantském oceánu. Nakonec zmíním hábity vysokoškolských studentů, které připomínají čarodějské z Harryho Pottera. Opak je však pravdou, Rowlingová v Portu sbírala inspiraci pro své knihy, a tak její čarodějové spíše připomínají portugalské studenty.
Portugalsko samozřejmě nabízí mnohem více zážitků, ty jsou už však na vás, abyste je dokončili. Nezapomeňte také, že Erasmus+ výměna mládeže je vždy unikátní zkušeností, předurčuje vytvoření nových kontaktů v zahraničí a zaručuje vnímání jak cizích, tak vlastních zvyků v novém světle.
Pavel D.
