Termín konání: 7.9.2013 – 6.7.2014
Místo konání: Majadahonda, Španělsko
Program, akce: Mládež v akci, 2 Evropská dobrovolná služba
Účastnice: Markéta Knop-Kostková
Něco o projektu: Jedná se o dlouhodobou EVS, hostitelskou organizací je Concejalía de Juventud del Ayuntamiento de Majadahonda.Tato organizace poskytuje mladým lidem informace o Evropské unii a jejích programech určených pro mládež a zprostředkovává na nich účast.
Viditelnost projektu: 5. ledna 2015 jsme v Městské knihovně Břeclav uspořádali setkání s dobrovolnicí a prezentaci tohoto projektu. Přečtěte si o této akci více zde.
Report z projektu: Na mou EVS do španělské Majadahondy jsem odjížděla s hlavou plnou otazníků? Co přesně budu dělat? Smlouva obsahovala jen obecné formulace. Jací budou zaměstnanci Centra mládeže, kde mám pracovat? A co druhá dobrovolnice? Jaký bude byt a spolubydlící? Jaký bude jazykový kurz? Co místní obyvatelé a dobrovolníci z jiných projektů? Mé obavy se záhy rozplynuly.
Pracovala jsem v Centru mládeže, které se zaměřuje na volnočasové, výukové a informační aktivity pro mládež. Mým úkolem bylo vést hodiny neformální konverzace ve francouzštině a angličtině pro mládež, což se nakonec stalo mou nejoblíbenější aktivitou. Dále jsem spolupracovala na prezentacích mezinárodních programů pro mládež na středních školách a v Centru mládeže, připravovala informační bulletin, pomáhala zájemcům vyhledávat příležitosti k výjezdu do zahraničí, konzultovala jsem s nimi jejich životopisy a motivační dopisy v angličtině a francouzštině, překládala různé materiály a věnovala se spoustě dalších činností včetně vlastních projektů. Práce mi šla od ruky také proto, že jsem měla ty nejbáječnější kolegy, kteří byli hodní, trpěliví a se vším mi pomohli a vždy mě podpořili. Z druhé dobrovolnice, devatenáctileté Anny z Německa, se vyklubala príma holka bez níž si svou EVS nedovedu představit.
Anna byla zároveň mou spolubydlící. Spolu s dvěma sestrami z Kolumbie jsme sdílely prostorný moderně zařízený byt 5+2 s balkónem a přístupem k letnímu bazénu, což se v letních měsících ukázalo jako nesmírné plus. Jak kapesné, tak peníze na stravu byly dostačující, takže jsem si užívala skvělé čerstvé ovoce, zeleninu a ryby. Odvážila jsem se vyzkoušet nepřeberné množství exotických potravin za velmi příznivé ceny.
Co se týče místního folklóru, proslulé španělské maňana se ukázalo býti realitou. Nikdo nikam nespěchá, nic není problém a nic nemá logiku. Ptát se „proč“ je zbytečné. Odpověď bude „proč ne?“ Lidé jsou usměvaví, příjemní a otevření. Pozor! Tento způsob života je prudce nakažlivý! Dalším pozitivem je, že téměř nikdo neumí anglicky. Ať už chcete nebo ne Vaše úroveň španělštiny prudce stoupne. Před rokem jsem cosi zmateně koktala a dnes mluvím plynně.
Nenavštěvovala jsem jen jazykový kurz španělštiny. V Centru mládeže mi umožnili zapsat se do kurzů tradičního španělského tance flamenco. Brzy se ukázalo, že příliš talentu jsem nepobrala, nicméně mé nadšení to vynahradilo. A tak jsem nasávala Španělsko všemi doušky.
Majadahonda je poklidným městem pro rodiny s dětmi. Mladí vyráží do 16 km vzdáleného Madridu. Na první pohled se zdá jako nezajímavá destinace. Není tu žádná unikátní architektonická památka, není tu ani moře! Ale jak řekl známý španělský spisovatel Ramón Gómez de la Serena: „Madrid je nemít nic a mít všechno.“ Dlouhé ulice, nekonečné parky, nesčetné množství všelijakých muzeí, bohatý noční život, bary, diskotéky, kultura, multikulturní atmosféra,… Ne nadarmo si madridské kulturní hnutí 80. let Móvida zvolilo za svůj slogan „Madrid mě zabíjí“ (Madrid me mata). Žít v Madridu je bláznivé a tak trochu sebedestruktivní. Madrid toho nabízí tolik, že to nemůžete do smrti stihnout! A ta myšlenka Vás nutně ubíjí.
Ač to zní neuvěřitelně Madrid mi byl malý, a tak jsem se rozhodla procestovat i zbytek Španělska. Podařilo se mi navštívit místa od sebe dosti vzdálená a různorodá – od Gaudího Barcelony až po Cádiz a jeho proslulý karneval. Cestování po zemi tak rozlehlé významně změnilo mé vnímání pojmů „blízko“ a „daleko.“
Pocity a zážitky s kterými se vracím zpět domů se slovy vyjádřit nedají.Na závěr bych chtěla poděkovat jak vysílající, tak hostující organizaci, zejména Kubovi Miklínovi a Cristině Sobrino za neskutečnou podporu a nadstandardní péči. Díky možnosti srovnání s ostatními dobrovolníky mohu říct, že Váš přístup zdaleka není samozřejmostí.
Markéta Knop-Kostková
