From Conflict to Connection: A Training for Young Peace Builders – Arménie

single-image

Termín konání: 12.-19. srpen 2016

Místo konání: Jerevan, Arménie

  Program a akce: program ERASMUS+, Klíčová akce 1: tréninkový kurz

Prosím pročtěte si info-pack.

Účastníci: Iva Štěchová, Jan Kosař

Účastnící se země: Arménie, Bělorusko, Chorvatsko, ČR, Estonsko, Gruzie, Itálie, Lotyšsko, Moldavsko, Polsko, Rusko, Ukrajina

Účastnický poplatek (vybírají si samotní organizátoři): €40

Hostitelská organizace: Armenian Progressive Youth (Arménie) & “Sparkles” (Itálie)

Report z projektu: 

Hornatá, přátelská s příšernými vedry, takovými adjektivy by se dala popsat Arménie a speciálně hlavní město Jerevan, kde se ve dnech 12.8 – 19.8.2016 konal tréninkový kurz From Conflict to Connection: A Training for Young Peace Builders – Arménie pod taktovkou arménské Armenian Progressive Youth a italské “Sparkles”.

Cesta na projekt už však začala o den dříve (a také o den později skončila), když nebyly letenky do Jerevanu ani přilehlé Tbilisi na potřebné dny. Začínal jsem cestu ve čtvrtek dopoledne cestou do Prahy na letiště a pak pokračoval odpoledne letem přes Istanbul do Tbilisi, kam jsme už s Ivou doletěli druhého dne nad ránem. Tam nasedli na minibus a pokračovali skrze ty nejlepší kavkazské silnice do Jerevanu (nejlepším rozumějte, že jsem v životě nezažil tolik cesty ve vzdušném prostoru mezi sedačkou a stropem a také tolik boulí na hlavě), kam jsme konečně odpoledne po 28 hodinách úmorné bezesné cesty dorazili.

Ubytováni jsme byli v parádním čistém a vybaveném hotelu s příjemným personálem, který měl jen dva menší nedostatky. Nešla Wi-Fi, když bylo připojeno moc lidí, a též netekla voda, když se mylo moc lidí naráz (takže sem tam někdo skončil na pár minut zablokovaný ve sprše se šampónem ve vlasech, zvláště ráno), ale jinak jsme byli spokojení. Hotel měl bombastickou útulnou a elegantní jídelnu a rozlehlou pracovnu v nejvyšším patře, a jelikož on sám byl situován do výše položené části Jerevanu, tak tam odtamtud byl skvělý výhled na město.

Na projektu se sešli motivovaní lidé, kteří chtěli pracovat a zároveň byli i jako lidé velmi přátelští a rozmanití, tudíž jsme hned zkraje utvořili skvěle si rozumějící partu. Jelikož skoro všichni mluvili kromě angličtiny i plynule rusky, protože pocházeli převážně z postsovětských zemí, tak sem tam bylo potřeba na to upozornit, ale lidi hned přepnuli jazyk, tak to bylo v pořádku. (Což není samozřejmostí dle mé zkušenosti.) Účastníci pocházeli ze všech zemí vypsaných výše v hlavičce projektu, akorát za Itálii tam byli nakonec jen organizátoři.

Uprostřed projektu jsme měli výlet k jezeru Sevan Lake, největší kavkazské jezero, které je pro Armény náhražkou moře, které jako vnitrozemský stát nemají. U něj bylo podstatně chladněji než v Jerevanu, ale i tak jsme do něj s radostí skočili. Též jsme navštívili několik arménských tisíce let starých křesťanských kostelů a chrámů položených uprostřed hornatých kavkazských údolí. Pod slovem hornatých si představte tři tisíce a více vysoké vrcholky (až k pěti tisícům a nějakým drobným), ne jako Krkonoše (Sněžka 1 602 m) nebo Tatry (Gerlachovský štít 2 655 m). Na konci dne jsme zajeli i k jednomu lokálnímu menšímu amfiteátru, který ležel v malé vesnici položené v horském sedle. Tam jsme taktéž měli tradiční arménskou večeři, při které jsme si mohli vyzkoušet i výrobu typického arménské Lavashe (podobné tortille).

 

Na zpáteční cestě jsme se s Ivou ještě stavili na pár hodin na prohlídku Tbilisi, než jsme museli letět nazpět. Tudíž jsme kupříkladu ve Starém městě vyjeli lanovkou na místní „horu“ za Sochou válečnice, prošli si zpívající fontány na řece Kura (podobné těm v Budapešti) a přešli Most Míru nebo jsme obdivovali pevnost Narikalu. Jeden tip na závěr. Až pojedete v Tbilisi z letiště nebo na něj, určitě odmítněte taxík a vezměte si místo něj regionální specialitu maršrutku. Krom toho, že v Tbilisi stojí dvacetkrát méně než taxík (5 Kč vs 100 Kč), tak si dozajista užijete její vzezření a kodrcání.

Jan Kosař

Možná se ti bude líbit