Činnost spolku v období leden–březen 2020
Účast na krátkodobých zahraničních projektech Erasmus+: Mládež, Visegrádský fond a Europe for Citizens
- 6.–16. 1. 2020 – Migration Is Our Right 2 – Německo – 2 účastníci
- 12.–17. 1. 2020 – Cooperation for Youth Exchange Development – Francie – 6 účastníků
- 22.–28. 1. 2020 – Fundamentals of Human Rights Education in Youth Work – Španělsko – 2 účastníci
- 25. 1. – 1. 2. 2020 – We Are Acting Against Wasting – Turecko – 6 účastníků
- 17.–20. 2. 2020 – EU Defence Project: Debating the Future of Europe & Challenging Euroscepticism – Belgie – 1 účastnice
- 24. 2. – 3. 3. 2020 – Youth Media Activism – Rakousko – 3 účastníci
- 1.–9. 3. 2020 – Tell Me Why – Portugalsko – 2 účastníci
- 7.–15. 3. 2020 – Youthpass Plus – Kypr – 3 účastníci
- 10.–18. 3. 2020 – ESC 101: Introduction to the European Solidarity Corps – Turecko – 3 účastníci
Pozn.: některé z projektů, které se měly uskutečnit v březnu, byly odloženy kvůli pandemii Covid-19.
Evropský sbor solidarity
Na začátku roku se vrátila z dlouhodobého projektu ESC v portugalském městě Arrouquelas Martina Petráková. Dobrovolnice působila střídavě v několika organizacích – v místní škole, centru pro mentálně postižené, rehabilitačním centru Naturidade a organizaci H2O, která celý projekt koordinovala. Jejím úkolem bylo zejména pořádat volnočasové a vzdělávací akce pro návštěvníky těchto institucí a žáky, pomáhala ale také s administrativou a propagací.
V březnu pak skončil dobrovolnický projekt v bulharské organizaci Mutual aid Ivoně Pokorné. Ta si během desetiměsíčního ESC vyzkoušela celou řadu činností, od hraní divadla na divadelním festivalu ve Varně, přes koordinaci a management projektů Erasmus+ a přípravu oslav patnáctiletého výročí své hostitelské organizace. Navíc uspořádala několik charitativních akcí. Přečtěte si o zkušenostech Ivony více.
Prezentace na Obchodní akademii Břeclav
Po delší době jsme opět zavítali na Obchodní akademii a žákům čtvrtého ročníku představili možnosti neformálně-vzdělávacích projektů ERASMUS+ Mládež a dobrovolnictví v rámci programu Evropský sbor solidarity.
Spustili jsme pro vás nový web
Protože náš web, který jste mohli navštěvovat posledních cca 10 let, už neodpovídal nárokům moderní doby, připravili jsme pro vás web nový. Oproti starému webu nabízí přehlednější strukturu a možnost využít funkci vyhledávání, využívá zabezpečený protokol https, umožňuje sdílení článků a snadnější přístup na naše sociální sítě (ikonky najdete v patičce). Samozřejmostí je pak modernější a čistší grafika a responzivní design. Věříme, že si náš nový web oblíbíte tak jako my.
Vyjeďte na projekt s naším Projektovým deníkem
Vytvořili jsme pro vás unikátního průvodce na cesty za neformálním vzděláváním. Do našeho Projektového deníku si můžete zapisovat informace, myšlenky a postřehy, které jste na projektu získali, nebo třeba nová slovíčka z cizích jazyků. Až se vrátíte domů, bude deník sloužit jako externí paměť a pomůže vám celý projekt vyhodnotit. Zároveň Projektový deník obsahuje praktický check-list, co nezapomenout sbalit na cestu a co vše budete potřebovat pro proplacení cestovních nákladů.
Články našich projektových účastníků
Projekt Kritické myšlení aneb jak rozeznat komerční sdělení – Critical thinking, Bulharsko, Pamporovo
Nejsem žádný velký cestovatel a mám rád spíše zemité trampské dovolené plné deště, vlhka, kamení a hlíny. Nikdy jsem neviděl film o superhrdinech. Ale zaujal mě název tréninkového kurzu Critical thinking. Schopnost kritického myšlení je v poslední době dosti ceněna a navíc se měl kurs odehrávat v Bulharsku, které je proslulé svou pohostinností a vstřícností. Vyplnil jsem tedy přihlášku, a když jsem se dozvěděl, že mě přijali, cítil jsem se jako dítě, které na noc omylem zamknuli v cukrárně. A začal jsem plánovat cestu. Trasu letadlem do Sofie bych ještě naplánovat zvládl, ale netušil jsem, jak se z tohoto města dostanu do Plovdivu a pak bulharským pohořím Rodopi pěšky sto kilometrů po turistických značkách do Smolyanu. Ale ozvali se další dvě české účastnice a také organizátoři, kteří určili místo srazu v Sofii, odtud nás odvezli dvěma autokary až na místo. Navíc účastnice ze Sofie Ev byla úplně zlatá, když zorganizovala sraz v Sofii o den dříve. Sešlo se nás osm a večer nás provedla po městě. V květnově rozkvetlé slunečné Sofii není žádné nadměrné přelidnění ani hektické a hlučné životní tempo. A velmi vstřícní obyvatelé to mají kousek lanovkou do krásného pohoří Vitoša. Ubytování je v Sofii čtyřikrát lacinější, než pro nás v předražených městech na západě Evropy.
Druhý den jsme dojeli do oblíbeného lyžařského střediska Pamporovo. To bylo v tuto jarní dobu liduprázdné a vysoká nadmořská výška vzduch pořádně ochladila. První den byl seznamovací. Další dny s námi organizátoři kurzu začali sdílet své zkušenosti. „Poznávat nová místa a nové lidi je fajn a bavit se můžete hrami měsíc, ale to je málo,“ dodali. Jejich způsob vzdělávání se podobal smyslu snažení na vysoké škole. Tedy získání schopnosti analýzy a syntézy shromážděných informací. Je to něco jako vidět celý obraz. Je jasné, že naše každodenní automatické myšlení je založeno na úkonech strategie přežití. A výsledkem je naše víra a jednání. Důležité je diverzifikovat své zdroje informací. Zdroji informací mohou být úvahy, zkušenosti, pozorování, argumentace. Jeden večer jsme měli ve třech soutěžních skupinách obyčejný zábavný znalostní kvíz, u nás známy jako „hospodský kvíz“. Okruhy otázek byly film, sport, geografie, historie, literatura, hudba a různé. Zde bylo třeba být jako krupiér v kasinu, který odhadne všechno. Vyplatily se znalosti všeho druhu. V roce 1957 dobyla vesmír sovětská Lajka. Po Lajce startuje do vesmíru i československá myš Hryzalka. Myš úspěšně odstartovala, ale nikdy se už nevrátila zpět.
Velmi se mi líbilo každé ráno, kdy pro ostatní vytvořila jiná skupinka zábavný program. V průběhu kursu se mi podařilo dopracovat alespoň k několika vlastnostem, které musí mít kriticky smýšlející člověk. Věřte, že jich je opravdu hodně. S mojí skupinou jsme vytvořili prezentaci, která kritické myšlení využívá na téma globální oteplování. Příkladem kritického myšlení je například to, že podle výzkumů lidé nevěnují moc pozornosti mediálnímu výrazu „globální oteplování“, ale mají strach z termínu „změny klimatu“. Přitom oba výrazy jsou synonyma. Nechtěli jsme přednášet žádné ušlechtilé poučky, ale téma jsme prakticky zúžili na plýtvání potravinami a to způsobem, aby se to dalo u nás vysvětlit i babičce s roštím ze Šumavy. Spolu s vyhozenými potravinami vyhazujeme vodu, půdní živiny, hnojiva, paliva, energii a lidskou práci.
Zkouškou kritického myšlení byla diskuse ve skupinách nad textem o chlapci, který vyrostl v kriminální čtvrti a něco ukradl. V každé skupině byl tzv. černý kůň, který se snažil ostatní strhnout k nesmyslnému řešení. Jeden den byl velmi zábavný workshop, při němž jsme se rozdělili na čtyři skupiny po šesti až sedmi lidech. Každý dostal na papíru napsaný motiv, na jehož téma ostatním předvedl scénku. Byla vyhlášena soutěž, kdo nejvíc rozesměje publikum. Naše skupina měla téma „Regular scrubbing of the nose with a potato peel leeds to good self-esteem“. Jiná skupina měla téma „Chanting (pokřik) ´ku-klu´ three times a day leeds to better sex“. Měli jsme také možnost přednést ostatním svou vlastní přednášku. Využila toho Lotyška Ingrid na téma „Fake news“. Tyto falešné zprávy souvisí s osobními hodnotami a cíli šiřitele. Lze je rozpoznat kritickým myšlením už jen proto, že těží z limitovaného množství informací. Jiná Lotyška Lingita pak vyprávěla svůj životní příběh a workshop výuky tance Zumba uspořádal chorvatský účastník Filip.
Jeden den jsme v nedalekém malém horském městečku s 18 tisíci obyvateli Smolyanu navštívili Centrum mládeže YIYD. Zde jsme hovořili s místními dobrovolníky. Seznámili jsme se s aktivitami centra. Děti a mládež ze širokého okolí zde mohou trávit svůj volný čas. Centrum má podporu města a zastupitelů. Závěrečný den se udělalo teplejší hezké počasí a vyrazili jsme na pěší výlet na dva kilometry vzdálený vrchol hory Pamporovo. Zde jsme poseděli v restauraci na vrcholu rozhledny s nadmořskou výškou 2000 metrů nad mořem, odkud byla vidět další bulharská a řecká pohoří.
Za absolvování tréninkového kurzu jsme všichni obdrželi certifikát. Mnoho aktivit a her používám na svých praxích a dobrovolnických víkendových u nás. Kurs mi také posunul jazykově a osobnostně. Všichni účastníci si velice sedli po lidské stránce a vládla slunečná atmosféra.
Ještě jednou moc děkuji celému týmu EYCB a naší kolegyni Janě Kohoutové za zprostředkování výjimečného zážitku a za skvělý přístup!
Martin Zeman
Erasmus trávím v mezi 4 stěnami ale pořád bych jej za nic nevyměnila
Patřím k té skupince studentů, kteří se rozhodli udělat velký krok k dobrodružství právě v době, kdy ten krok dělal i nový typ viru. A tak zatímco my jsme přijeli do našich destinací plni očekávání a plánovali jako diví, pandemie psala jiný scénář. Už pár týdnů trávím svůj Erasmus v teplácích a za monitorem a Portugalsko je za sklem mezi okenicemi. Ač se to může na první pohled zdát, že naše šance na nezapomenutelný půl rok jsou pryč, myslím si, že o něm naopak budeme vyprávět ještě více a naučíme se tady něco, co by nám za normálních okolností Erasmus nedal.
Hledám náhradní rodinu, zn. nesmí kašlat
Když se celá situace začala vyostřovat, museli jsme se vyrovnat s tím, že se najednou naši nejbližší přátelé stali nejbližším nebezpečím. Spolubydlení získalo nový rozměr. Najednou jsme museli naučit jako rodiny a domluvit si společný režim. Nicméně, neumím si představit, co by nás více stmelilo. Spolubydlení opravdu získalo nový rozměr.
Pak přišla doba odjíždění. Spoustu studentů se rozhodlo odjet, nebo zkrátka museli. A to byla pro všechny lekce. Ti, kdo odjížděli se museli naučit smířit s velkou a nečekanou změnou a ti, kdo zůstali, se učili zvládnout samotu. V tomhle se ale naplno ukázala solidarita mezinárodních studentů. Nejeden z nich otevřel dveře svých bytů kamarádům, kteří zůstali sami a vytvořili se nové a silnější komunity. Jedna z mých kamarádek přečkává Erasmus ve Španělsku a už pár týdnů spí na nafukovací matraci v bytě jejích přátel. Ale vždycky když ji zavolám, v pozadí slyším veselý zpěv z kuchyně.
Když v Portugalsku uzavřely univerzity, celé třídy udělaly v podstatě nálet na pláže. Studenti se nechtějí vzdát svého společenského života a už vůbec ne tady. Ale s postupem času se situace změnila. Bylo vidět, jak se všichni perou s vnitřním rozporem mezi bezpečím a zábavou. A věřím, že pro mnoho z nás to bude užitečná lekce, protože v tomhle věku se neumíme omezovat. A ať chceme nebo nechceme, jsme často trochu sobečtí a jen tak si žijeme bez ohlížení a rozhlížení. Velké a spontánní akce se proměnily na setkání pár přátel, kteří alespoň týden předtím neopustili byt nebo, a to spíše, na online hovory s deskovými hrami. Učíme se hledat kompromisy, být kreativní a vidět sklenici poloplnou. A také používat spoustu nových aplikací, o tom žádná.
Univerzity mají novou tvář. Najednou se usmívají
Výuka se přesunula na internet. Což na jednu stranu znamená, že se budík přesunul na čas 5 minut před začátkem hodiny a výběr outfitu se zúžil na to méně špinavé tričko. Nicméně je to velký trénink disciplíny. Na hodinách musíme být ve stejný čas jako předtím a často máme videokonference, takže si u výkladu nezdřímneme. Všichni se učíme donutit se být produktivní, dostáváme spoustu úkolů z týdne na týden a ve výsledku vlastně makáme do školy více než předtím. Pokud to takhle vážně bude po zbytek semestru, budeme za chvíli mít takové rutiny, že se o nás budou velké společnosti prát.
Univerzity jsou velké instituce, které musí fungovat podle jasných pravidel a tabulek a moc z nich nevybočovat. Najednou ale ukázaly svou lidskou tvář. Vycházejí studentům vstříc s termíny, učitelé jsou neustále na přijmu online, mezinárodní koordinátoři posílají e-maily co týden a ptají se, jak se nám daří. Pokud jsou studenti z Ameriky nebo Austrálie, univerzity začaly učit dvakrát denně kvůli časovému posunu. Člověk sice nikoho nepotká, ale najednou si připadá jako lidská bytost a ne jako číslo. A to je příjemná změna.
A co je to, co opravdu stojí za to?
Studuji tady v Portugalsku spoustu zajímavých kurzů. Jeden je ale všechny převyšuje. Poslední hodina tohoto předmětu proběhla minutý týden. Já a můj spolubydlící jsme měli jedinečnou možnost půjčit si auto a tak jsme vyrazili na opuštěnou pláž, daleko od lidí i nebezpečí nákazy. Vystoupili jsme na útesu a vydali se na vyhlídku. Pohled na vlny mě vždycky naplní euforií a nabije energií.
Tentokrát to ale bylo ještě o něco okořeněné. Pocítila jsem obrovskou dávku vděčnosti. Za každé zašumění vody, které mohu slyšet, za každé zrnko písku, které praskne pod mojí bosou nohou. Je to kurz vděčnosti, který se tady učíme ve velkém a každá lekce je intenzivnější a intenzivnější. Možná jsme začali Erasmy a jejich výhody brát jako samozřejmost. Teď je ale i cesta do obchodu dar. Nikdo nevíme, kdy se něco nezmění a nebudeme v našem přechodném bydlišti nakupovat naposledy. Teď zkrátka nasáváme to portugalské sluníčko s úplně jinou vervou. A ačkoli doufám, že brzy budeme zase volní, tohle si chci z Erasmu určitě přivézt domů.
Michaela Synková
Podívejte se také na insta-story Míša na Erasmu!
